Zameteno pod horoskopem

Jsem přesvědčena, že každé znamení má své pro a proti.
Ale  je skutečně zrovna to rozhodující? Rozhoduje o naší povaze převážně datum narození, konstalace hvězd, měsíce, slunce? Nebo jsou tu i geny, výchova, tlak okolí, systém/společnost?
Jistě, to vše nás formuje, utváří.

Nejsem přímo ateista, ale horoskopy mi nikdy neseděly. Tudíž je neberu ani jako velkou součást nebo část něčeho, co by mělo utvářet celek.

Když jsem pro zajímavost brouzdala články a komentáři pod nima, tak jsem nenarazila na to, že by třeba jen blíženec měl být tím nejhorším, ale třeba zrovna beran nebo lev. Kdybych to všechno měla brát jako celistvý útvar, vezmu své zkušenosti třeba zrovna se lvem a řeknu si, že lev je to nejhorší, co může být. Odsoudím tím nejen toho člověka, ale vlastně všechny narozené v tomto znamení.
Přesto ve svém okolí mám lvy, s kterýma bez problémů vycházím a oni se mnou. Ale tak podle předsudků bych teda měla jít a na základě jedné špatné zkušenosti je rovnou všechny šoupnout do pytle a hodit do vody?

Mám tedy jít, zapomenout na ostatní faktory a jen tak z pomsty, jakože pro lepší pocit zavrhnout celé osazenstvo šelem?
Nemyslím si :).

Jednak pomsta je nevyzrálá, sobecká, pošetilá, slabá, zbabělá a za další není to má přirozenost. Nemluvě o tom, že se vše vrací zpátky, jak bumerang.
Uvědomuji si spoustu afektů, které ovlivňují náš život, naše chování na to, abych tak přímočaře jednala. Ne-li slepě.

Chápu, že společnost je jaká je a prostě vše se počítá na statistiky a podle toho se soudí, kdo jak se zachová.
Předsudky tvořené systémem, náma, kterým se podřizujeme, věříme jim zaslepeně a vlastně nakonec s ostatníma jednáme, jak s čitelnýma robotama.

Společnost říká jací máme být, jak se máme chovat, co děláme špatně, když zareagujeme jinak, než podle očekávání.
Nevím o tom, že bych byla tvořena jako robot. Mé emoce jsou skutečné, tak jako má podstata a mé vnímání.
Tak jako ostatní. Může mě mrzet to, že spousta neprochází transformací a tyto věci prostě nevidí a nechávají se utlouct předsudkama a tím celkově planeta usíná.
Ze skutečných věcí, děláme konspirace, z uměle vyvolaných věcí, děláme skutečnosti, přednosti.

Ve falešných pozlátkách po materiální stránce, fyzické stránce - vidíme naprosté štěstí, bez snahy vidět něco jiného a zkusit se od toho odprostit.
Tak moc jsme zlenivěli, že zapomínáme na své skutečné schopnosti, na své poslání, cíle, zapomněli jsme, co je skutečné štěstí a vytváříme si ho uměle, tam kde je chlad ocele.
Zapomněli jsme žít pro štěstí, pro smysl štěstí. Pozlátkem jsou i naše negativní povahy - jako arogance, povrchnost. Cítíme se pak jako nadlidé a máme pocit, že nám všechno patří,můžeme si vše dovolit a ke všem se lhostejně, arogantně chovat.
Být moudrý, neznamená být povýšený. Moudrost spočívá nejen v mysli, ale v našem samotném jádru, od kterého se odvíjí vše ostatní.
Říct - já si mohu dovolit být arogantní - říká jedno - potřebuji si na něj vylít vztek,protože nejsem takový, jak bych chtěl, protože se mi zde nedaří,jak bych chtěl, mám pocit, že jsem chytřejší, než ostatní, atd.
Prostě to značí jistou nevyrovnanost,, za kterou druhého ještě poplácáme.

Pokud mě chce někdo vidět jako "jen" blížence - bude na mě tak pohlížet. Pokud mě chce vidět někdo "jen" jako kus fláku, uvidí mě tak. Pokud někdo tyto pohledy chce změnit a vidět člověka jako jednotlivce, s vlastní vůlí, emocí, schopností, atd - něco si v tu chvíli uvědomil a mohu mu popřát k této cestě, jen ať je mu přínosnou. A tak je to u každého, kdo se rozhodne na druhé nepohlížet z hlediska většinového proudu.